Rozkoše hammámu

Ve čtvrtek (jemenská sobota) v osm hodin ráno jsme v multikulturním složení tři Češky, Japonka, Mosambijka a Jemenka Amel Mohammed vyrazily do ženských lázní (hammámu). Samozřejmě jsme se všechny vešly do Amelina auta. Chtěly jsme sice zavolat ještě taxík, ale Amel od volantu zvolala: „Come on, you are slim!“ A jelo se. Amel je svým řízením typu dračice dobře známá, hlavně po minulém týdnu, kdy s plně obsazeným autem vyrazila se zpožděním na staff meeting. Když se v zácpě s nadávkami prodírala narvanou úzkou uličkou, kde všechny vozy jely v protisměru, kdosi Amel upozornil, že je to asi jednosměrka. Amel ani na minutku nezaváhala: „Nesmysl, já tady takhle jezdím každý den!“

 

Prohlédněte si fotky v sekci FOTOGALERIE

 

Nejdřív jsme se divily, proč jedeme do hammámu tak časně ráno. Brzy se ukázalo proč – aby nám ostatní ženské neobsadily omývací kabinky. K nedostavěné budově, která na hammám vůbec nevypadala, jsme dorazily opravdu tak brzy, že kluk z vedlejšího obchůdku musel jít hledat majitele, aby nám otevřel. Za chvíli dorazila správkyně hammámu a my sešly do horkých a poněkud smrdutých podzemních kamenných prostor. Pomyslela jsem si, že tady nevydržím víc než pět minut, a pak jsem zjistila, že to je teprv šatna.

 

Některé starší ženy prý do hammámu chodí nahé, ale tuto skutečnost nám Amel sdělila s takovým odporem, že jakékoli myšlenky na nudismus nás okamžitě přešly. Do hammámu se chodí ve „futě“, což je něco jako maminčino dlouhé silonové kombiné, které si vytáhnete pod paže. Sahá až někam pod kolena a sice se pod ním po smáčení potem a vodou rýsuje úplně všechno, ale jemenské důstojnosti je tak učiněno zadost.

 

Vymóděny ve futách různých barev jsme se vnořily až do nejniternější části hammámu, což je místnůstka s kupolovitou střechou a hodně vysokou teplotou. Podotýkám, že jsem v hammámu byla poprvé v životě, takže jsem většinu času nechápala, co se kolem mě děje a co přijde za chvíli. Amel nebyla tou nejlepší průvodkyní, každá její věta začínala slovy „I forgot to tell you ...“. Takže nám zapomněla říct, abychom si přinesly kbelík s polívátkem, žínku, pleťovou masku a na žabky si vzpomněla až v sedm ráno, což pořešila smskou.

 

V malé místnůstce byla dobře vyvážená teplota a vlhkost, a tak jsem tam narozdíl od evropské sauny vydržela opravdu dlouho. Seděly jsme na teplých kamenech, potily se a samozřejmě probíraly klepy. Když už z nás opravdu lilo, začaly jsme se třít žínkami a odrolovat si tak starou kůži. Tehdy mě začaly napadat otázky ohledně hygieny tohoto zařízení. My i později přibyvší ženy jsme si svorně odrolovaly mrtvé buňky, drbaly paty a splachovaly to vše na podlahu, ve které nebyly žádné kanálky. Když jsem se tak brodila v cizích derivátech kůže, říkala jsem si, zda právě dělám něco pro svoji krásu, anebo naopak zrovna chytám něco, čeho se pak budu dlouho zbavovat. Ale koneckonců hammám je očistným místem, kam dodnes chodí lidé, kteří doma nemají žádnou koupelnu. Podle toho musí člověk upravit svá očekávání.

 

Po hromadném odrolení následovalo oplachování, šampónování, možná návrat do horké místnosti, aby se pak odrolilo ještě víc. Po dvou hodinách jsem toho už měla fakt dost a potřebovala jsem čerstvý vzduch. Tudíž už jsem neprošla posledním stádiem, což je nanášení speciální pleťové masky na obličej, krk i ruce. Je to tak speciální, že to vypadá úplně jako žabinec.

 

Moje tělo se potilo ještě asi hodinu po opuštění hammámu. Cítila jsem se utahaná jak pes a hlavně ten hlad! Amel nám vysvětlila, že po lázni to vždycky chce vydatný oběd a pak nejlépe společně zalehnout a zbytek dne koukat na DVD.

 

My ale měly jiný program: v blízké mezinárodní škole Sana’a International School právě probíhala besídka s ukázkami tradičních krojů a tanců. Pokochaly jsme se nastrojenými dětmi, daly si nějaké to jídlo a nechaly si nazdobit ruce hennou. Arabská hudba vyřvávala a početní návštěvníci události se tlačili tak urputně, že už jsem byla docela ráda, když nastal čas odjet. Měly jsme totiž sraz s uklízečkami, které přijely poklidit naši čerstvě pronajatou vilu.

 

Po starostech s úklidem a zařizováním vily jsme si večer s Katkou dopřály úžasné dobroty v syrské restauraci, nacházející se jen kousek od našeho nového domova. Bylo to tam tak načančané, dveře nám otevřel krojovaný mladík, a jídlo bylo tak výtečně, že jsme si to tam prostě musely vyfotit. Vzdávám hold čerstvé šťávě z citrónu s mátou!

 

Prohlédněte si fotky v sekci FOTOGALERIE